Evropská noc VOL. IV.

11. června 2013 v 8:33 | Jura
Všichni víme, jak to dopadlo minulý rok. Slýchávali jsme o propadáku a topili své emoce v Houku. Večer pršelo ... první sprcha nepovedeného koncertu. Konstalace hvězd nám prostě nepřála. A teď ... stojíme o pár ulic vedle! Praha 6 - Dejvice, akademická půda ČVUT, Masarykova kolej, student club - EVROPSKÁ NOC VOL. IV.

První koncert roku 2013 se odehrál v pražském Matrixu na Valentýna. Postarší pár zřejmě neměl v ten večer kam jít a tak přišli na nás. I když bylo prázdno, po stránce hudební to bylo bezchybné. Neodflákli jsme to, jen jsme neměli publiku co říct a odehrálo se v rekordním čase. Po tom všem sedíme v backstage a Váša říká, že bychom mohli hrát na Evropské noci. Byl jsem pro!

Image and video hosting by TinyPic

Na nějakou chvíli se na Evropskou noc zapomnělo. Bylo toho moc. Oblíbený, ale oslabený koncert v Řitce, Rock´n´beer fest 2013 a takové ty personální záležitosti ... hehe ...! Ale ono Vás vždycky dožene, co Vás dohnat má. Najednou to bylo tady. Tommy měl zubaře, akusticky to Váša dát nechtěl ... já osobně si nebyl jistý, zda vůbec hrajeme (čtvrtek - den před koncertem)! A proto to bylo na facebooku až v den koncertu, kdy se vyjíždělo. Bylo jasné, že hrajeme ... ale nebylo jasné v jakém složení. Těšil jsem se ... ostatní tváře evidentně ne. :)

Ve zkušebně jsem seděl s Vášou a zkoušel se kompletní set akusticky. Neznělo to špatně. Po čase přijel Kanec a Kája dorazil, až když byly všechny věci venku (ten ví jak má přijet na akci (ve velkém stylu)). Všechno se to naskládalo do kombíka a vyrazilo se. Kanec, Kája & já v kombíku. Váša před námi na motorce - celou cestu byl černým terčem pro naše humorné hlášky.

Parking! Vystupujeme z vozu a jdeme obhlídnout místo. Je to taková naše tradice. Amfiteátr této budovy nebyl úplně podle mého gusta. "Ty woe ... tady jako hrajeme?" No nechápal to nikdo z nás. Student club vypadal dobře, vedro tam bylo takové, že se nedalo dýchat a piva z kelímků se samovolně odpařovala do vzduchu. Nanášeli jsme aparaturu do kuchyňky/skládku. Najednou telefon a v něm jako skřítek se ozval Tommy. Chudák nemohl ani pořádně mluvit. Po chvíli volal podruhé, že je na místě (ještě že nám v pátek poslali proud do krtka, jinak by jeho cesta (Tommyho cesta) byla o to složitější. Scházíme se nahoře před kolejema. Dávám cigaretu a Tommy mi upíjí pivo ... jak má celou pusu ještě nehybnou, nechává mi tam slintu ... "Nech si ho. Koupím si jiné." "Zkusím cigaretu." ... Tommy táhnul táhnul, ale neutáhnul. To už jsme vydrželi a vyprskli smíchy. TEN DEN BYL ZA NĚJVĚTŠÍHO HRDINU! - přišel se sešitou pusou a odehrál!

Čas plynul a my měli začít. Nějak nám nikdo neřekl, že nebudeme hrát na svoje aparáty, které jsme tedy táhli naprosto zbytečně. Vytáhli jsme kytary a začali ladit ("Poslední uklízí ladičku." - bohužel to odnesl Kanec, který to měl jen tak, aby vytrhnul zdroj ze zásuvky, jenž byla lehce pod stropem), Tommy si mezitím chystal plechy a svůj brutální deseti palcový virbl ... hehe ... Párkrát šlápl na šlapku a pohladil kopák. Okamžitě k nám přiskočil barman: "Hele, nejdou ty bicí tak o čtvrtku stáhnout?" "Co? Nejsou nazvučený." "A do&@{}!" ... Do aparátu jsem zarazil kabel, volume otočil doprava a kombo začalo okamžitě vazbit ... Zvukař chudák dělal co mu šavle na mixáku stačily, ale už se to odpálilo.

Celou první písničku jsem stál za rohem, opřený o zeď a díval se na sebe do zrcadla, jak mi to krásně jde a jak mi to sluší! V rudém tričku s nápisem CCCP nehraji každý den ... asi jako že Kája nechodí každý den zabalený do vlajky Sovětského svazu. Recese se povedla na výbornou. Zvukař mi to dal dohromady - super! Odehrálo se ... všichni propocení! Nikdy bych nevěřil, že by nás někdo dal POGO! A ono opravdu. Atmosféra byla vynikající a všichni zapomenuli na minulý ročník.

Po odehrání běžím na čerstvý vzduch a lehce provětrat plíce. A jak kdyby mi dal někdo facku! Udělalo se mi zle. Po tom jednom vypoceném pivu to asi nebylo. Chvíli ještě sedím venku a nechávám si v sobě sednout tu výbornou atmosféru. Vracím se do klubu. Na to jaký tam bylo vedro ... mé tělo objala zimnice. Už jenom sedím a moc nemluvím. Váša už je asi doma a Kanec je po náročném týdnu dost unavený. Po skončení kapely jdeme dozadu a ve třech bereme všechno ... Tommy je na plech! :) S věcmi nám pomáhá hlavní pořadatel Ondra. Sedíme u auta a kecáme. Nevěří, že chodíme skoro všichni do práce a že nám už není dvacet let. Na příští rok má velké plány! A to je dobře. "Kluci ... přijedete příští rok?" "Jako se podívat, nebo si zahrát?" "Zahrát!" "Jasně kámo, rádi přijedeme." "Ty vole! To je super, Vás miluju. Kvůli tomu to dělám #&@{}#&@{} ..." (dál už si to tolik nevybavuji! :D) Nakládáme kombíka a Kanec mizí směr AKK. Vracíme se do klubu! Nějakej parchant mi ukradl colu ... a před tím pivo. Pořád mi není dobře a tak se sunu zase ven. Pod kamerovým systémem stojím uprostřed trávníku a slušně si odplivnu tři litry. Takhle končí asi dobrej večírek. Kanec píše SMS, že věci jsou ve zkušebně. Odpovídám, že mě ruší při ... (však víte). Nějakou hodinku se ještě pohybuji po areálu a mizím domů.

Po cestě potkávám různé typy lidí. Na plech opilý turisty v noční tramvaji, spící bezdomovce na lavičkách zastávek MHD. Totálně na plech vykašeného Rocky Bolboa, ležícího mladíka na přechodu pro chodce s kamarádem, který má dost problémů sám se sebou ... Praha žije ... a prej že ... co tu žijou, moc nežijou ... :D

P.S. Kdyby si Váša měl balit své věci sám, tak už minimálně třikrát někde nechal basu ... To máš za to! :D
 

Rock´n´beer festival 2013

28. května 2013 v 15:12 | Jura
Když sny se stávají skutečností, bolí to moc!

Chtěli jsme to víc, než cokoliv jiného. Ale nikdo z nás se to neodvážil říct nahlas. Pořád nás to trochu hlodalo. Ale když už tam to jméno bylo ... cíl byl jasný. Dostat se mezi 60 kapel a užít si to. Den za dnem do konce hlasování se každý z nás díval a magickým tlačítkem F5 aktualizoval stránku. Počítal hlasy, propočítaval strategii až do úplného konce. Nejhorší na tom bylo, že nikdo z nás nemohl nic dělat. Seděli jsme a dívali se ... a ono to vyšlo! Vidět jméno kapely na plakátu bylo jako znovuzrození (já se na něj musel podívat víckrát) ... bylo to fantastické & ... začali jsme mít strach! Poslední společný koncert jsme totiž odehráli na Valentýna v pražském Matrixu a 18.5.2013 v Řitce, kde naše zastoupení bylo silně oslabeno a celý set byl akustický. Jubilejní desátý koncert ... No i pád na hubu je posun dopředu. Vystupujeme na
Rock´n´beer festivalu v rámci Českého pivního festivalu.

22.5.2013

Image and video hosting by TinyPic


Je to tady. Ani nevím jak se kdo dostal do zkušebny ... ??Tommy byl na cestě, já se chystal, Kája jel pro auto a Kanec?? Váša měl vypnutý mobil a čekalo se jenom na něj. Ano ... padlo dost slov na jeho hlavu, ale po příjezdu a vysvětlení, že jede z Bečova (26 km za KVčkama) byl omluven a dostal pochvalu před aparaturou. Tím si nás dost získal. Jednou se odehrál playlist a mohlo se balit. Bralo se všechno. Po dlouhé době zkušebna zůstala prázdná ... teda ledničku, PAčko a sedačku jsme s sebou netáhli ... Nová aparatura se vezla v krabicích, v kterých se pořídila. Naše kapela je snad jediná na světě :D :D :D

Příjezd byl pompézní ... Kolonu vedl Kanec s Tommym ... Já vím, že výstaviště Holešovice je rozsáhlý objekt, ale když se hraje u stanu pod Stromovkou, tak to doopravdy NENÍ vyhořelá půlka výstaviště. Věděli hovňajs a jeli kam neměli. Každý z nás byl trochu v nervu, ale tohle byl vrchol. Mě tekly nervy ... :D Krásně nám pršelo a já se šel pěšky zeptat ochranky co a jak. Váša dostal rozkaz, aby čekal na odpověď ... sedl si do auta ... cukrář ... Jo, byl jsem vytočenej, protože každej v ten den kapitán lodi a když se začala potápět, tak byli na souši (nebo v suchu) jako první. Nakonec se přistálo a vešlo se do hlavního stanu.

Teda lidi, to Vám byla taková krása. Stoupli jsme si na stage ... prkna co znamenají svět ... a to byl pohled snad ještě hezčí, než z koňského sedla. Volali jsme Šárce (manažerka festivalu) a zašli za ní do backstage. To byla krása ... Rozpršelo se ještě víc a chvíli jsme posečkali nad tuplákem piva, až déšť trochu ustane a my vyházíme aparaturu z dodávky.

Po rozmotání šíleného hada kabelů a nazvučení bicích mohla začít zvuková zkouška. Až na místě nám došlo, jak moc dobrý má Váša aparát. On nepotřebuje před kombo mikrofon ... on má zdířku vzadu. To je luxus. Začalo se zvučit a Kája ... no Kája seděl před pódiem a dával si klobásku. :D "Okej, takže zkouška druhého mikrofonu!" znělo od zvukaře. "Raz, dva (začal jsem klasikou). Ahoj lidi, jak se máte? Vás tady dneska je. Líbí se Vám to tady?" asi jsem nezačal moc dobře. :D Zvukovkou jsme protáhli Chtít chytit vítr a mohlo se jít pomalu na to. :)

Na podium vystoupil chlápek. Měl snad dva a půl metru a vážil snad tunu! Do té doby jsem si myslel, že to je šéf vyhazovačů. Ukázal nám nějaké fotky a kousky, které dělá. Fakt to byl řízek. No nas*anýho bych ho vidět nechtěl. Na to jaký budil respekt, byl fakt v pohodě. Vystoupil na ty prkna a začal uvádět. Skvělej moderátor! My stáli v backstage, která celá nadskakovala. Všichni nervózní. Jenom Váša se potutelně usmíval. Nakonec nás moderátor vyzval na podiu. Než jsme začali, prohodil s námi pár slov a mohlo to začít. Kanec měl premiéru!

Přišlo se nás podívat pár známých tváří a pár tváří, které bychom rozhodně nečekali. Díky moc všem!

Playlist (doufám, že si ho pamatuji dobře, ale asi ne)
Zlatá Devadesátá
Herec
No.1
Srdce do sáčku
Krabička
Chtít chytit vítr
Uprostřed
Dr. Jekyll & Mr. Hyde
Vrať mě zpátky!
Dělnická
Dům na konci města
Brána

Dohráno. Spokojenot? Těžko říct. Nervozita jistě hrála svou roli. Taky jsme měli dost času se pořádně nazvučit. Mohli jsme tomu dát víc ... dnes už to neovlivníme a s odstupem času to nebylo tak špatný. Vždycky dokážeme zahrát lépe, možná jsme měli zahrát lépe ... ale už je pozdě.

Po sklizení aparatury jsme se vydali do víru piva, piva a blaženosti, piva a piva. Mezitím co Jura dělal rozhovor do studentpointu.cz (který mimochodem ... no media no :D), tak za Kájou přišel pravý a nefalšovaný angličan se slovy: "Do you speak English?" Kája odpověděl ano, ale very little - angličan se rozzářil a pokračoval: "You band is very good band." a ukázal na svou partnerku, která zdvihla ... oba dva své palce. To muselo Káju potěšit a potěšilo to i mě. Nakonec jsme seděli u chlapíka z Lidovek, který měl podobný názor, jako angličani :D (víte jaká je teď naše nejsledovanější webová stránka? :D). Takže to nakonec nebylo vůbec špatné! Vlastně to bylo asi i dobré :) A všechny nervy byly tu tam ... Nikdo na nikoho nenadával. Jenom jsme si to užívali! Díky moc kluci!

Nakonec se vydařila i vietnamská párty. Jediné mínus jsem viděl v tom, že kapely, které hráli v pozdějších hodinách byly vypínány. Což by se dělat nemělo. Bohužel tak byla nastavená pravidla.

P.S. Ovšem pro mě osobně najkrásnějším a hřejivým slovem bylo: "Bylo to skvělý, nikdy jsem Tě neviděla se tak dlouho usmívat. Tebe je tady škoda. Tady jsi mrzout a tam žiješ. Hodně štěstí." - kolegyně z práce :)

Zase někdy! Třeba dopíšu jak to všechno dopadlo ... hehe :)

P.P.S. Sorry všem, kterým jsme slíbili písničku a zapomněli na to. Je jasný, že pro Vás byly všechny! :)

One night

5. února 2013 v 9:36 | Jura
Čím více v rukách žmoulám vypsanou fiXu, tím více prohrávám v kartách … Není to tak dlouho co jsme s Kájou a Mártym seděli ve zkušebně do půl jedné ráno. Skrz neprostupný dým z cigaret nenápadně prostupovalo světlo. Tommy šel do kina na Tarantina, kterej je tak trochu mimo, Váša byl jako obvykle nezvěstnej a Kanec ten den hrál v první pětce kladenských Rytířů s Jardou Jágrem na Kladně. Ty jo … vždycky jsem chtěl mít v kapele hokejistu … stejně jako má Vypsaná fiXa Mejlu, nebo zakázanÝovoce Yarise.

Hokej prostě frčí a frčet bude. Někdy v roce 2003 jsme s Mártym byli na přípravném zápasu před extraligou na Spartě. Říkalo se tomu tenkrát snad Tip Sport cup, ale jistej si nejsem. Zapomněli jsme přestoupit na Muzeu a museli jsme se vracet. Ten den Sparta hrála proti Liberci.

Liberec je pěkný město. Bydlí tam Gon, dopravní infrastruktura pro pražáka k nepochopení. Tak tři roky na zad (2010) tam hrála brandýská kapela Porno Bazookas. V takové krásné špeluňce u vysokoškolských kolejí. Výhodu to mělo v tom, že hned za dveřmi byla čína fast food. Ani nevím kolik jsem tam snědl těch hamburgerů a vypil pěkně nechutných nealkoholických pifčáků. Nevýhodu to mělo v tom, že hned vedle byla diskotéka a po koncertě tahat kamarády Máňu a Karla (brandýs group), kteří se mi míjeli ve dveřích na tuhle diskotéku, když jsem jednoho vytáhnul a druhý se mi tam vracel byl nadlidský výkon, ale nakonec se podařilo. Důležité je, že všichni bavili, ale nikdo nepomohl … jo jo. Cestou zpátky jsem jel za Honzíkem Škarnitzlem. Vyhlídková jízda centrem Liberce, hlavně pěší zónou byla vcelku příjemná, ale ten pohled městských strážníků už ne. Cestou domů si na pumpě kluci koupili piváky do auta a ze zadního plata a složených zadních sedaček si udělali v autě bar. A Máňa snědl tlačenku … Ty jo, ani nevím kde jsem ten večer zaparkoval auto. Ono totiž nebylo moje. Jo a hlavně mají v Liberci rádio RCL 101.4 FM a Babylon!

Z Babylonu si Kája přivezl slušné podlitiny na svých zádech, kde tobogány připomínají dálnici D1. Ale o tom snad někdy příště. Rozvedl bych další myšlenku a těžko bych se vracel zpátky.

Na Spartě prázdno. A jediní dva s Mártym stojíme v kotli a každý drží jeden konec sparťanské šály. Vždy když začala, nebo končila přestávka, tak se stálo u východu a plácali jsme do hokejistů. Někdo nastavil rukavice … a ten kdo ji nenastavil, tak dostal pochvalný plácnutí po výstroji. A jakmile se začalo hrát, tak jsme opět stáli v kotli. Náhle nastal zvrat v utkání, kdy za brankou na naší straně se strhla rvačka. Holýma rukama jsme třískali do plexiskla a řvali. Když si to tak zpětně promítám, zas taková rvačka to nebyla … ani nevím jak ten zápas tehdy dopadl. Výsledek v tu chvíli nebyl důležitý. Důležité bylo, že celý kotel byl na šedesát minut čistého času jenom náš, že v bráně stál Petr Bříza, a že hokejisti nejsou fotbalisti!

V tuhle noc … co sedíme ve zkušebně … celé město už spí. Mezi dýmem z cigaret zní Angie od Rolling Stones, Tři Sestry, Mňága, rock´n´rollové vypalovačky z Šakalích let, Andy Kaufman (Man on the moon) od R.E.M. Tato noc byla velmi divná … neměla své jméno a všechno se točilo kolem Boneyho Johnsona, který listoval v seznamu vzpomínek.

A nakonec věta, která mě za posledních pár dnů velice pobavila. Nevyslovil ji nikdo z kapely a berte ji všichni s určitým nadhledem: "Festivaly, na kterých nehrajete mě nezajímají."

Tak příště ... Jura

P.S. Tímto bych chtěl neoficálně přivítat v kapele Kance, který dostal na starost akustickou kytaru. Uvidíme co z toho všeho vyleze a jak to bude padat! :) Ale vítat člověka, který nikdy neodešel je trochu blbost ... :D
 


Mini šňůra

7. října 2012 v 11:27 | Jura
Po delší době jsem se pustil opět do blogování. Máme za sebou tři soboty, kde jsme odehráli tři koncerty. Jak to všechno vypadalo si můžete přečíst právě zde.

A začneme pěkně od začátku! S legendární kapelou, která pocházela z města aut. The Plantážníci!

22.9.2012 mlado-boleslavské U-turn praskalo ve švech. Ovšem cesta na prkna tohoto klubu byla taková celá zamotaná. Seznámil jsem se s (pro mne) největším punkáčem z města aut. Johnny Násilník, frontman kapely The Plantážníci. Poslal jsem mu CD ohledně recenze a skončili jsme u toho, že mi napsal na FB. "Kolik by stálo Vás dostat do Bolky." Tím to asi tak všechno začalo. Nakonec naše sáhodlouhé vzájemné spamování schránek dospělo k tomu, že POP se stal náhradníkem. A jak to skončilo? No jak asi. :-) 22.9.2012 ve složení: Stanley K, TV sdttedrex, POP, No Empaty, the Plantážníci & THE SMOKERS se zúčastnili akce s názvem GAG on this!
V ten den mi nebylo vůbec dobře. Virové onemocnění je prostě svině! V klubu byla na můj vkus trošku zima. Na jednom místě se sešel R´N´R, PUNK, POP a další styly. Nikdy před tím jsem nestál na pódiu před tolika punkáčema, kteří se pohupovali v rytmu naší muziky a dokonce si i pobrukovali. A hlavně to bylo POPrvé, kdy nás z větší části nikdo neznal. Ba dokonce ani jako kamarády. Ještě to mělo jednu nevýhodu. Musel jsem řídit kapelnický vůz, který s dovolením zapůjčil frontman kapely Kája, tam i zpátky :-) Tento koncert se zapsal do análů nesmazatelným písmem. Nejlepší punková kapela z města aut (The Plantážníci) měla poslední koncert! Takže milujte město aut. Protože my ho milujeme. A třeba zase někdy v U-turn! Díky za tu příležitost.

Teď se posuneme o týden dopředu. Panský dvůr s kapelou 008 na akci s názvem: PUNK NA PUNKČÁKU.

29.9.2012! Datum, které se v kapele POP zapisuje zlatým písmem. Začalo to opět tak nějak složitě. Mirek z kapely 008 hledal kapelu na zářiový program. Akce, která by měla být proti drogám, proti chlastu ... Taková ta klasická párty na čaji o páté. :-) Kája se s Mirkem spojil a začalo se domlouvat všechno potřebné. Nakonec z celé akce sešlo. Chyba byla na straně nám neovlivnitelé, takže se vytvořil PNP. Prvnotní ohlasy z kapely nebyly moc pozitivní. I já byl proti tomu. Po neshodě s zařízením zvukaře se mi tam chtělo ještě méně (myslím, že je důležité to napsat). Nakonec se řeklo, že se pojede.
Dorazili jsme do Řitky. Celou cestu pršelo a vypadalo to všelijak. Jak kdyby se na nás valila smůla, protože zkouška před koncertem stála za prd. Po příjezdu dáváme první pivo. Věci necháváme v autě, zdrávačka a aklimatizace - ta je důležitá. Po dohrání první kapely se chystáme my. Říkám si, že moc lidí asi nedorazí a budeme se muset spokojit s tím co je. Probíhá zvukovka. A potom to přijde. Světla zhasínají a my začínáme krájet kus playlistu za kusem. Lidi? Stojí před náma. Přesně před náma. Nikde není žádné pódium. Jsou až tak blízko, že cítím jak jejich těla rozhání nehybný vzduch a oni zase musí cítit, jak nehorázně z nás teče pot. Něco takového se nestává každý den. Publikum je skvělý! Vrací nám zpátky energii, kterou jim dáváme. Je to nekonečný a já nechci aby to skončilo. Dohráváme Klepání. To je konec. Na okamžik se rozlije po celém sále absolutní ticho. Úplně slyším, jak dopadající kapka potu se tříští o zem. Je to zase jako věčnost, ale s tím rozdílem, že tohle skončit prostě musí! Dav začíná šílet. Ještě jednu, ještě jednu ... Vždycky s sebou vozíme playlist na kterém jsou i přídavky, ale tady se člověk musel zeptat. Kdyby se nezeptal, tak to je jako ukradnout v sámošce rohlík a nezaplatit za něj - hehe. Stánky, párky zní celým sálem. Tuhle prostě ty lidi úplně žerou. A tak ... rozjíždíme Dělnickou! Stánky, párky ... Ukrutná podpora. Končíme. Dohráváme ještě J&H a balíme kufry. Ještě si s radostí stoupneme mezi tu skvělou skupinu živých těl a užíváme si společně koncert 008. Ještě prostě jedno pogo! Končí to tím, že jsem Tomášovi málem vyrazil zuby, Kájovi způsobil otřes mozku a já si díky cizímu loktu málem prokousnul spodní ret. Nejlepší koncert, který kdy byl doposud odehrán. DÍKY MOC VÁM VŠEM! Po tomhle hraní jsem si řekl, že se*u na všechny recenze! :DD

Poslední koncert ... No posrat se to asi někde muselo :D

6.10.2012! Evropská noc VOL. III. klub Klubovna. K tomu snad nemůžu nic napsat. A kdybych to napsal, tak by to bylo hodně dlouhý, hodně sprostý a hodně na prd! :D Kvůli času se neodehrál celý playlist, aby se potom mohli pouštět CDčka. :D Přítomné publikum ocenilo cover verze předešlých kapel. Jinak se stálo a koukalo. No jak někdo poznamenal: "Kinder párty nebrat." :DD Byla to zkušenost, která nám toho dala hodně. Třeba jsem si nechal palec ve dveřích auta, když jsem je zavíral. Cestou domů jsem koukal přes zamlžené sklo kapelnického vozu do ulic, které byly zmáčeny deštěm. Můj mozek mi pořád přemítal těch nejhorších 30 minut. Nakonec se každý z nás na to vys*al a povinně v Houku jsme vypili své mozky :D A bavili se!

Kdybych to všechno suma sumárum: Celkově to byla zkušenost, která nám něco dala ... něco vzala! Všechno špatný hážeme za hlavu. A to dobrý? To nás těší a tajně se tím v našich srdcích nechávame každý sám sebe hýčkat! :D

23.11.2012 se uvidíme na CLOCKWORK ORANGE NIGHT v Modré Vopici :)

Díky moc Vám všem za přízeň a hlavně skalním fanouškům, kteří s námi objeli všechny tyto tři koncerty!

7. šancí jak se dostat pod vaší kůži!

15. července 2012 v 8:00 | Jura
Na našem prvním CD bude k poslechu sedm fláků, které jsme podle svých možností a schopností dali dohromady. Je pravda, že nám do toho kecalo spousta lidí, ale protože jsme kluci šikovní ... věděli jsme koho poslouchat a koho ne! Naše celé CD jste mohli slyšet živě (16.6.2012) v Letním kině Houšťka. A je pravda, že o songách tam toho moc nepadlo. Tak jenom aby jste věděli o čem to tak nějak je!

1. Zlatá devadesátá
  • I když se to nezdá, je to jedna z našich nejstarších písní. Nebo aspoň melodie, kostra. Kostra zůstala nezměněna, ale postupem času se dopsal text (který je o strachu z dospívání a reality dnešního života. Je to taková prosba, kdy by se chtěl hlavní hrdina vrátit zpátky do doby, kdy neměl žádné starosti, ale dokázali ho potkat i slabší chvíle. Nezajímala ho práce, placení účtů ...) a musela se ještě dotvořit.
2. Herec
  • Tahle píseň vznikala, když jsem měl vztek na lidi kolem sebe a nevěděl jsem jak se z té deprese dostat a vymanit. Tak vznikl Herec. Je to o nás všech. My všichni hrajeme svou roli. Ale jsou lidi, kteří si na kamarády jenom hrají a potom Vám vrazí kudlu do zad. A proto je věnovaná hlavně jim. Jedna z těch rychlejších písní.
3. Dělnická
  • Původně měla vypadat jinak. Mělo to být poděkování všem kolegům, ale nakonec se z toho stala hymna pro všechny, kteří ráno vstávají v pět a večer se těší domů. Je to pro všechny oběti tohoto systému!
4. Uprostřed
  • Jedna z mála věcí, které se špatně vysvětlují. Možná za to mohou andělé a nebo alkohol, ale sedl jsem si s kytarou k počítači a napsal tohle. Každý si tam určitě něco svého najde. Stejně tak jako já.
5. Dr. Jekyll & Mr. Hyde
  • Písnička pro všechny mé anděli & kamarády. Omluva za to čím jsem.
6. Dům na konci města
  • Jedna z nejpomalejší písniček, která začínala v akustické verzi (myslím, že ji občas někde akusticky dáme). Prošla spoustou změn. Píseň to je o milostném vztahu (ON & ONA, ONA & ON, ONA & ONA a ON & ON), který funguje zpočátku a postupem času se dostává do krize. Příkladem proto je DŮM NA KONCI MĚSTA.
7. Klepání na nebeskou bránu
  • Cover, který jsme si udělali po svém. Myslím, že k tomu není co víc říct.

Za Koule Punk Fest 2012

30. června 2012 v 23:25 | Jura
28. červen byl tento rok dnem před vysvědčením všech školáků, kteří budou ještě pokračovat nějaký rok ve studiu na stejné škole ... tudíž nekončí. Mohl jsem to napsat ve zkratce, ale chci aby jste věděli, že to všem přeji. Ale abych se dostal k jádru pudla. V ten den dostali vysvědčení všichni! A hlavně Ti, kteří byli na Za Koule Punk Festu 2012.

Dlouho jsem neviděl Modrou Vopici! A snad ještě déle jsem neviděl Modrou Vopici zahalenou oblakem prachu smíchaného s potem, cigaretovým kouřem a pivem. K tomu nebe bez mráčků, vedro jak sviň a pifson za 3 pětky! Paráda.

A protože už není legendární Billiard Club Malešice (o tom snad někdy přiště), tak sraz byl v pět ve viňasu. Dalo se pár piv a čekalo se na Tommyho. Dorazil včas a my se pěšky vydali z Male do Vopice. Cestou mi v hlavě stále zněla jedna věc. Pííííííívóóóóóó, pííííííívóóóóóó ... Vstup byl do šestý hodiny 150,- za kus. U brány všechny návštěvníky vítala delegace. Kapitán Kečup z The Fialky a Radek z Nežfaleš. Kluci z Nežfaleš slavili rovných 10 let kapely, ale o tom za chvíli.

Při našem příchodu zvučila kapela Vision Days. Pro nás to byl takový pohodový rozjezd. Kotel pod pódiem byl nadupanej a vzduchem letělo nejedno pivo. S klukama s Vision Days jsme po koncertě dali řeč. Byla to pohoda, jen si nejsem jistej, jestli tam toho Dědka nechali schválně nebo na ně zapomenuli. Ale ono mu to asi stejně bylo jedno, protože pařil pořád dál. V jeho věku bych chtěl mít tolik elánu a i tolik vlasů. Číro s růžovým přelivem. Pro mě to byl borec.

Po Vision Days si to do parády vzali POČERNICKÝ BOYS! Přátelé, kteří se neopouští a hajzlové, kterým se neodpouští! Mají rádi Ramones a punk77 ... a hlavně nekurví scénu! Jasně The Fialky. Na ně jsem se fakt hodně těšil!

Ovšem největším hrdinou toho dne byl punkáč tělem i srdcem! Klučina, který do Vopice přijel na vozíku. Vozík nechal zaparkovaný u stánku s pitivem a dal si černé pivo. S ním přišel ke kotly, kde v tu dobu hráli legendární N.V.Ú.čka! Ten kluk je symbolem: PUNK´S NOT DEAD!

10 let kapely Nežfaleš s křestem nového CD Každej club i bar. Nové CD křtil Bárt ze Starých Pušek, nebo Proti Směru. Vyberte si dle libosti. Já osobně dávám přednost oboum. :D

V otevřeném klubu po Nežfaleš hrála kapela HOUBA, o kterou jsme díky konverzaci přišli. Ani už pořádně nevím s kým, ale vůbec mi to nevadilo. Nakonec hrála kapela Proti Směru, která má jednu cestu a jeden cíl a Bart byl tak hodnej, že mi věnoval písničku Život. Hodně velká paráda. Bohužel jsme kvůli MHD museli odejít, takže Sidneyho speciální akustický set se musel obejít bez nás. A nebo my bez něj.

Byl to výbornej večer. Magda se seznámila se spoustu fajnovejma lidma a hlavně byla poprvé na takové akci. Už se těší na další mejdan. Mluvila s Bartem a Sidneym asi hodinu. Pořád jenom mluvila a děkovala a nemohla věřit, že je vidí doopravdy. Taky proto na ně pořád sahala :D

Já bych nakonec rád poděkoval a pozdravil: Kluky z Vision Days, Petra, Mouchu, Radka, Barta, Sidneyho, Otu, Kečupa, Jirku. Speciální pozdrav letí Francovi, s kterým jsme si konečně mohli dát to pivo!

P.S. POKUD VŠECHNO DOPADNE TAK JAK MÁ, TAK NA PODZIM A PŘÍŠTÍ ROK, POKUD JEŠTĚ BUDEME FUNGOVAT, BUDEME MÍT PRO VÁS DVĚ VELKÁ PŘEKVAPENÍ, KTERÉ JSME DOMLUVILI NA ZA KOULE PUNK FESTU 2012.


Za kapelu Pure Olcoholic Punk ... Jura

P.O.P.rvé

18. června 2012 v 3:00 | Jura
Letní kino Houšťka se stalo dne 16.6.2012 jedním z nejvýznamnějších míst speed pop-punk´n´rollové scény. Měli jsme první koncert! A rádi bych Vám ho přiblížil z mého pohledu. Protože nám sláva stoupla do hlavy ... teda aspoň se to o nás říká! :)

Malešická banda měla původně sraz v 11:00 u hodin (u hodin se scházíme nepravidelně v nepravidelných časech od počátků časů). Přišel jsem za pět minut jedenáct. Již tam na mě čekali jedni z nejdůležitějších členů bandu. Frontman kapely Kája, který byl stále usměvavý a v pohodě. A Kája, který nám dělal řidiče a bez něhož by jsme se nikam nedostali (ještě jednou díky moc Kájo!!!). Na Tommyho se muselo jako bvykle čekat. Nakonec mě utřel tím, že ani já nejsem přesný jak hodinky ... mel pravdu! :D A tak se naložilo vše potřebné a jelo se do zkušebny.

Dorazili jsme do zkušebny a začali zkoušet. Těžko na cvičišti, lehko na bojišti! Drtili jsme dlouho. Po chvíli dorazil i náš basák Váša a mohlo se to rozjed na plný plyn. Dořešilo se pár drobností, zabalilo se vše potřebné a i něco navíc. Všechno se dalo do auta. A všichni jsme odjížděli směrem Stará Boleslav. Čím víc jsme se blížili k místu hraní, tím méně jsem se těšil.

Po 16:00 byla první zastávka. První zastávka byla u našeho dvorního mistra zvuku a nejlepšího člověka, který nám neskutečně pomohl. Ano je to on ... Standa! Byl z nás docela překvapený a vcelku byl rád, že jsme se zastavili, protože si musel doladit formu a neměl naprosto žádný pojem o čase. I my jsme byli rádi! Potřebovali jsme pár svých textů, které tam posledně byly zapomenuty ... a které dodnes neumím! :D "Stando, příjdeš se na nás podívat? Od šesti." Jeho odpověď nikdo nečekal: "Příjdu, ale víš čím začíná každý velký koncert? Velkou pauzou!" A měl pravdu!!!!

Do letňáku jsme dorazili s obrovským přestihem. Areál byl uzamčený a my se začínali strachovat, kde a co a proč ... Nakonec jsem volal Chuckovi, který mi to nezvedl a po pár minutách mi volal zpět. "Nazdar ty pYčo!" "Zdá se mi, že tam slyším jakési pYčo!" ... atd ... Z telefonátu mi toho moc neřekl. Nakonec přijely tři slečny, které areál otevřely a my se mohli jít podívat dovnitř. Náhle se před námi zjevila velká stage. Věděli jsme, že na ni nebudeme hrát, ale nikdo z nás si nedovolil jít blíž, než se posadit do poslední řady a tupě na ni zírat. "To by byl sen." Muselo znít v hlavě každého z nás. Dali jsme cigaretu a nervozita se mnou dělala divy! Nakonec jsme zvedli své řitě a odešli ke stánku si dát pivo a zjistit, kde se vlastně hraje. Bylo to také si jakési ... Bubeníci si museli postavit mini stage. A že zbývalo třicet minut do 18:00, kdy jsme měli vystoupit a pomalu nikde nikdo ... to nikoho nezajímalo. Nakonec přijel Míra s úžasnou aparaturou a začalo se zapojovat. V tu chvíli se vyrojili naši kamarádi z Prahy a z HOUKU obzvláště (to jsou dneska už vlastně všichni) a i ostatní kapely a fanoušci. Byl jsem poslední z naší bandy, který vybaloval svůj aparát, ale zároveň jsem byl první, který vyhrál hru o to, kdo jako první zapojí kytaru. Váša skončil na krásném druhém místě. Rada od DOCENTA z Porno Bazookas stojí za zmíňku. "Před prvním koncertem je důležité se z toho hlavně neposrat." Je pravda, že Mirek měl s námi lehké trable, protože jsme zvučili prvně, ale zvukovka dopadla velmi dobře.

Tak jdeme na to ... Ruce se mi nepotí! Jsem až moc v klidu. Všechno je připraveno. Zlatá devadesátá poprvé před publikem a poprvé naostro! Zvládáme to a většina lidí z publika nám tleská. Je to krásný pocit. Nedá se to popsat. Nastává první zásadní chyba. Nepamatuji si akordy na druhou songu. Teď už pomalu začínám propadat panice. Naštěstí si je pamatuje Kája a říká mi je. Dřív než je stačím zkusit to Tommy s Vášou dávaj a já doufám, že jsem to pochopil správně. Začínám se pokoušet zpívat. Vychází to a mám neskutečnou radost. Je to tam! ................... Dohráváme poslední songu. Klepání na nebeskou bránu a všichni se cítíme víc než dobře. Lidi to evidentně baví. Já jich sám moc nevidím a možná je to dobře. I to klepání vyšlo a fanoušci chtějí přídavek. Nakonec volba padla na Zlatá devadesátá, protože jsme toho víc neměli. Poslední tón dozní a lidi stále tleskají. Museli stát nad námi všichni svatí. Děkujeme moc všem a balíme všechno potřebné. Je konec! Přidalo mi to jako pět minut. Chci se vrátit, ale nejsem spokejený se svým výstupem. Dávám si další pivo a už si to jenom užívám.

Další kapely: Sim Sala Saguan, Vombat Kruton (na ně dobrý), Porno Bazookas & Ad Bestias!

Po koncertě jsme se sešli v trávě. Váša je totál mimo. Přišel Standa a my se ho ptali, jak se mu to líbilo. Prej, že na nás dobrý! To je pocta.

Po vstoupení kapely Porno Bazookas balíme zbytek věcí a jedeme domů. Včetně Váši se scházíme v Houku. Byl to parádní večírek a děkujeme moc Vám všem. Snad jsme se líbili!


Za kapelu Pure Olcoholic Punk ... Jura

Začínáme

11. května 2012 v 2:41 | Jura
Na předešlých oficiálních stránkách s neplacenou doménou jsme měli jeden jediný článek v blogu! Ten postupem času ustoupil důležitějším záležitostem, ale nebojím se říct, že v dnešní době se může opět vrátit mezi nás. My Vás budeme rádi informovat o zažitých zážitcích, které se nám přihodili.

Dovolenou si každý z nás představuje trochu jinak. Já si dovolenou představuji se svými přáteli někde u moře v teple. A protože jsem nikdy na dovolené nebyl, tak si ji poslední čtyři roky nahrazuji v německých zábavných parcích. Ovšem ten poslední (2011) byl trochu jiný.

Jako již dva roky před tím Kája zorganizoval cestu do Německa na horské dráhy. Nejsou adrenalivové, jako je ta naše česká v pražských Holešovicích na výstavišti. Nechybějí u nich šroubky a matičky, občas nějaké to prkénko a celé se nekroutí silou přitažlivosti zemské a odporu v zatáčkách jednoho vozíku. Tyto horské dráhy jsou bezpečné! Může se stát, že najednou sedíte ve vozíku v první řadě na jedné z horských drah, která se může pyšnit titulem nejdelší horská dráha v Evropě. Dosahuje rychlosti 130 km/h při skoro volném pádu z 72. metrů a přetížení Vás dostane na hranici 4 G. A nebo okusíte zrychlení z 0 na 100 km/h za 2,5 sekundy s pár vývrtkami a loopingem. A při cestě zpátky do té naší malebné země se můžete zastavit na ještě jednom adrenalinovém místě. Nebudete se muset poutat do speciálních anatomických sedaček, lítat hlavou vzhůru a nebo se točit kolem dokola. Ono vlastně se toho se mnou dělo spoustu. Pocity se přibližovaly k tomu létání a točení, ale pořád jsem stál na pevné zemi. Já byl Adam, který nebyl vyhnán z ráje ven!

Neznámý Burgebrach 96138, Treppenforf 30, Germany. Teď stojím tady! GPS nás sice vedla různými polňačkami, ale nakonec stojím tady. Dívám se na budovu, která vypadá jako vila. Má i s přízemím tři patra. Nad vchodem je obří modrá elektrická kytara ve tvaru Les Paul. Na fasádě jsou vyobrazeny černé klapky klavíru a další kresby. Ano! Stojím před budovou Thomann.de. K samo-otevíracím dveřím nám všem chybí sedm schodů a po jejich zdolání stojíme u recepce. Do poslední chvíle si myslím, že se někde stala chyba. Po prvotním procházení se zdá vila ještě větší, než vypadá zvenku. Tu jsou bicí soupravy, tu jsou klavíry, tu je PA aparatura (nikdy nezapomenu, když Kája dělal zvukaře a osvětlovače v jedné osobě na jednom z nejdražších mix. pultů, které měl Thomann vystaven) ... no je tu všechno ... Potom to přišlo úplně samo, i když jsme k tomu museli dojít. Obrovská místnost, který měla ještě jedno patro. Byla plná kytar. Tohle bych v republice nehledal. Obrovské ... nepřeberné množství kytar. Je tu všechno. Akustické kytary, elektro-akustické kytary, elektrické kytary... Spousta modelů a značek. Jedna speciální místnost pro značku Fender s nápisem DONT ENTER a hodinama od Gibson. Koutek pro DEAD METAL, snad tisíce a jedny struny a další a další a další... Jak jsem napsal k jedné fotografii na FB: "Tak tohle je ráj. Lidi Vám nerozumí česky ani slovo. Vy nerozumíte ani jedno slovo německy. Pořád se na sebe usmíváte a víte, že kurva tady by jste minimálně přištích deset let chtěli bydlet. A když uz né bydlet, tak zkoušet. A když už né zkoušet, tak aspoň malej sponzoring. A když ani ten, tak si prostě jednou za čas udělat výlet a říct si: Hraju na Gibsona za 80 tisíc. Je to super pocit, i když ho nikdy vlastně nebudu vlastnit :-D" A o tom všem to je. Je to o zapálené bandě, která neřeší blbosti a užívá si ... a když řeší blbosti, tak se pohádají a příště už to doopravdy neřeší. Tím jsem chtěl říct, že jsem rád, že kapela funguje a občas jsou to dost nervy. Trochu jako na té horské dráze. Potom se potkáte na zkoušce, která šlape a užíváte si to s představou, že stojíte na prknech, která znamenají svět. Tak to je prostě bomba. No ni?

Do Thomanna jsme přijeli pro zpěvovou aparaturu. Která se nám skoro nevešla do vozidla. Ale jak říkám: "Nešlo o to něco koupit, i když to bylo nezbytně nutné. Šlo o to se podívat někam, kam by se ráda podívala pěkná řádka muzikantů. Neplánujte si svou kariéru. Ono se to v životě nějak potká a dá Vám to signál k pomyslnému skoku. Dělejte to co Vás baví a hrajte muziku, která Vás baví. Hlavně podporujte P.O.P. :-D" - to jako vážně! :-)

Na tuto "dovolenou" budu rád vzpomínat. Mrzí mě, že tam nebyli všichni, kteří tam být měli. Třeba jako Tommy & Váša. Moji bratranci a kamarádi, kteří do muziky dělají déle než my a rozumí tomu. Jednou by se tam měl podívat každý. Už jenom kvůli tomu, jak má fungovat něco, co u nás nikdy tak dobře fungovat nebude a načerpat trochu pozitivní energie. Je to pouze můj názor.

P.S. Příště ...

Buďte P.O.P. - J. "Jura" L.

Kam dál